Tabákové listy > Druhé vydání

1.třída

V denšním čísle se zmíním o různých čtenářích tabákových listů, konkrétně o typech kuřáků doutníků:

Pravidelní, někdy se jim říká skuteční kuřáci doutníků,

kouří doutník denně. Těžké případy vykouří denně i několik doutníků. Většina takových kouří více druhů, velikostí a značek. Výběr je dán jak možnostmi, tak vhodností pro danou chvíli. Pro krátkou chvilku s tabákem, tedy krátkou pauzu mezi prací v odporném (rozuměj nekuřáckém) prostředí si jistě zapálíme to nejmenší, co mezi doutníky je – tedy doutníček neboli cigaritto. I ten, ač je někdy menší než cigareta, hoří déle než tahle příbuzná, orientačně dvakrát tak dlouho. To může způsobit jistou asynchronii při postávání u popelníku s kolegy, kouřícími cigarety.

Ale zpět ke kouření doutníků. Jako každá lidská činnost, i tahle má také své nehody.

I skalní kuřák doutníků, když to přežene, si může popálit sliznici rtů. Při kouření pak cítíme na vnitřní straně rtů pálení a odlupování cárů sliznice. Zejména se to stává u silných doutníků a pro zhojení je někdy třeba přibrzdit i v kouření takových doutníků, na které jsme jinak zvyklí.

Další nehodou je popálení, nejčastěji při neopatrném čtení tabákových listů při únavě, kdy hrozí usnutí vsedě. Nejdou mi tak doutník vypadl z prstů či úst, zapadl za košili... Anebo se v prstech posunul a v spánku mě popálil přímo na prstech. Nebezpečí požáru je nasnadě. I když menší proto, že doutník, na rozdíl od cigaret, sám zhasne, nepokračuje v hoření. I tohle pravidlo nemusí platit u suchých doutníků – někdy pokračují v hoření spontálně.

Samotné kouření doutníků skýtá pravidelným kuřákům skutečný požitek, kterému nemůže skalní odpůrce tabáku (dále tabákový hňup) vůbec rozumět.

Příležitostní kuřáci doutníků

Je jich možná více než pravidelných kuřáků doutníků. Tahle skupina je relativně víc rozšířená než příležitostní kuřáci cigaret. Je to dáno tím, že i při opakovaném kouření doutníku nevzniká nikotinový návyk, jak je tomu u cigaret – logicky, protože doutníkový dým se neinhaluje (až na výjimky – tito čtenáři tabákových listů nejsou pravými kuřáky doutníků, jsou to těžcí nikotinisté, kteří se vydali na nebezpečnou cestu. Vtahování kouře doutníku do plic je ekvivalentní vtahování kouře současně z několika cigaret. K tomu prostě nejsou doutníky určeny. Příležitostní kuřáci doutníků nejsou ohroženi drogovou závislostí na nikotinu. Jsou ale ohroženi závislostí na pohodě, kterou doutník poskytuje.

Příležitostní doutnkáři mají jednu podskupinu, na kterou my ostatní nejsme hrdí – jsou to exhibicionisté, kteří se rádi ukazují s drahým doutníkem. Exhibice samotná jim poskytuje víc pohody než samotný doutník. Při potahování z doutníku se tváří náležitě sebevědomě, doutník jim ale nechutná. K rozpoznání takových často napomůže nadužívání pojmu kubánský doutník, pojmu tak typického pro nezasvěcené. Skuteční kuřáci doutníků dobře vědí, že tenhle výraz zdaleka není synonymem pro kvalitní doutník a používání výrazu je někdy až faux paux. Této skupině nelze přiznat statut čtenářů tabákových listů.

Tabákoví hňupi

Typické pro ně je, že bojují proti tabáku jako takovému, i voda po holení značky Tabac je jim odporná. Původ jejich odporu znám trojí:

• odnaučení kuřáci

• oběti propagandy

• postižení stigmatem, obvykle z dětství

Snad existuje i čtvrtá podskupina, a to jsou dětské oběti bezohledných dospělých, kteří nutili své děti pobývat v zakouřeném prostředí. Tihle jsou v tom rozhodně nevinně. Proto bych na ně nechtěl vztahovat název výše uvedený.

Někteří odnaučení kuřáci nesnášejí vůni tabákového kouře a nelze jim to vyčítat. Jiní odnaučení se ale napadáním kuřáků jen utvrzují ve správné cestě.

Oběti propagandy, tam patří zejména mladá generace, která je obklopena protitabákovou propagandou od útlého dětství. Stejně jako korejská mládež miluje svého vůdce a nenávidí imperialismus.

Typickým tabákovým hňupem třetí kategorie je nešťastný Borisek. Z dětství si nese stigma ubližovaného dítěte. Spolužáci, kteří se mu vysmívali pro nepříjemný tik v obličeji, byli vesměs výrostci, kteří chodili kouřit za školu. Nenávist ho vynesla do parlamentu, kde se mstí ve jménu lásky k lidu a předkládá nové a nové návrhy protiuřáckých zákonů. Touhle sortou bych se blíže nerad zabýval. Nestojí za psí zvratky. Mohu jen čekat, kdy ho nález tohoto odstavce posílí k vykonání nějaké pomsty na mě. Jednou už se o to pokusil a chudák mi tím udělal půlstránkovu reklamu v HN, jakou bych nikdy nezaplatil. Děkuji a s vděčností vzpomínám!

Na první stránce jsem použil fotografii Sigmunda Freuda. To byl skutečný kuřák doutníků, ale fotka má něco společného i s tabákovými hňupy. Ti by totiž byli pro něho jako psychoanalytika skvělým materiálem.

Události

Ve čtvrtek 12.4.2012 se v hotelu Augustine na Malé Straně v Praze konal Doutníkový večer společnosti Cigar point, s.r.o. Zúčastnil jsem se společně s Helenkou, která zajišťuje provoz firmy Čoud.

Naše dojmy z večera byly skvělé. Pan Vlasák, majitel Cigar Pointu, měl setkání neuvěřitelně dobře připravené. To ale samo o sobě večer netvořilo. Stejně důležitá byla milá a přátelská atmosféra vysoké úrovně bez jakéhokoliv snobismu. Sešlo se nás myslím přes dvacet. Velmi rozumě nastavené vstupné zahrnovalo 2 doutníky špičkové kvality, skvělé pití a stejně skvělou večeři. Pan Vlasák byl výborným společníkem, našel si chvilku pro každého z nás, stejně jako pan Abgaryan, který uvedl koňaky nejvyšší kvality. Večer tak byl jak vyčerpávající prezentací širokého sortimentu nabídky Cigar pointu, tak milým posezením s novými i starými přáteli. Děkujeme!

Další setkání se plánuje v měsíci červnu, informace k němu budou opět s předstihem dostupné na www.gentlemensclub.cz.

Země původu doutníků

Dnes se chci jen krátce zmínit o původu doutníků. Tabák je v Evropě znám od doby krátce po objevu Ameriky. Je z Ameriky dovezen. Původně byl dovezen k pěstování v Evropě a vzhledem k chladnějšímu klimatu se jeho pěstování omezilo jen na teplejší země starého kontinentu. Záhy se tabáku zadařilo na Kanárských ostrovech tam se také rychle rozvinula výroby doutnků. Až v polovině 18. století, tedy kolem roku 1750, kdy nastal problém s narůstající populací černých otroků v Karibiku (některá čáslo hovoří o až 9 obyvatelých tmavé pleti na jednoho obyvatele pleti bílé). Tak početnou populaci bylo nutné zaměstnat a tabák a cukrová třtina byly k tomu shledány vhodnými. Španělé poslali jak pěstitele obou plodin, tak jejich zpracovatele zejména na Kubu, ale i do jiných karibských zemí. Teprve potom se začal tvořit pojem kubánský doutník. Kuba tedy skutečně není kolébkou doutníků. Tou jsou Kanárské ostrovy. Tradice výroby doutníků se ale na Kanárských ostrovech udržela dodnes, i když naprostá většina tabáku, které tamní doutníky obsahují, pochází odjinud – nejvíce z karibské oblasti, střední a jižní Ameriky (nejvíce z Dominikánské republiky, Ku by a Brazílie) a z Indonesie (Sumatra, Jáva). Do některých kanárských doutníků se přidává i tzv. palmero, tedy kanárský tabák, jeho podíl je ale většinou velmi malý. Pěstování tabáku na Kanárských ostrovech je obtížné jak z důvodu klimatu a půdy, tak z důvodu drahé pracovní síly v Evropské unii, kam Kanárské ostrovy patří.

Na světě je mnoho zemí, kde se vyrábějí doutníky. Jmenujme z mnoha zemí alespoň některé: Dominikánská republika, Brazílie, Kuba, Honduras, Mexico, Nicaragua, Peru, Spojené státy americké, Indonesie, Filipíny, Kanárské ostrovy a řada zemí Evropy.

Co proslavilo Kubánské doutníky nejvíce? Nepochybně skvělý marketingový tah Johna Kennedyho, ač si toho nebyl vědom. Dne 7.2.1962 podepsal totální embargo na veškerý dovoz z Kuby a tento den by mohla Kuba jednou slavit jako svátek kubánských doutníků či rumu. Co je zakázané, to je populární. Jako se na sklonku dvacátých let díky prohibici v USA stala slavnou whisky, tak se ve druhé polovině minulého století proslavily kubánské doutníky. Čím méně kdo o doutníkách ví, tím více věří, že kubánské doutníky jsou nejlepší. Ano, jsou mezi nejlepšími, stejně jako doutníky z mnoho jiných zemí. A stejně tak se na Kubě i v ostatních zemích vyrábějí doutníky kvality nižší i nevalné.

Dokončení 8.8.2012

Tohle číslo jsem měl rozepsané nekonečně dlouho, neustále se něco dělo, co mi nedovolilo to dopsat, a tak nakonec odkládám článek o žvýkacím tabáku, který jednou napíšu. Zatím je to, co spěchá: až se Vám dostane žvýkací tabák do ruky, prosím Vás, nežvýkejte ho. To se jen tak jmenuje. Žvýkací tabák se ale ihned po vložení do úst jazykem zasune mezi tvář a dáseň a tam se nechá pomalu uvolňovat. Někdo jej tam rovnou zasune prsty. Jen málo z těch, co se ke žvýkacímu tabáku dostanou poprvé, tohle ví. Tak se jim snadno stane, že si připraví odporný zážitek a po zbytek života si myslí, že žvýkací tabák je odporný a dělá se po něm špatně.

Tak někdy zase nashledanou !

Čoud.cz